Ewa Farna ♥Z bláta do louže♥
3. března 2011 v 16:03 | Karolka
|
◘Ticho - Cicho◘
1. Vím, proč lásku nezkouším,
vím, proč se jí bát.
Ráno jsem to já, večer jsme to my,
komu nechce se jen spát.
Já ale spánku se nebráním,
lítám ráda bez křídel.
Znám sliby "Nikdy tě nezraním…"
a pak úhlavní jsi nepřítel.
Jenže moudrý přísloví mi říká, že
s tebou je to jako dřív, z bláta do louže!
R: Znám chvíle, kdy mi kluci schází.
Ale bez nich je mi líp, více zářím.
Ve svých snech mám větší klid.
Vím, co říkám, bez nich je mi vážně líp.
2. Vím, proč lásku nezkouším,
vím, proč se jí bát.
Ráno jsem to já, večer jsme to my,
komu nechce se jen spát.
Jenže moudrý přísloví mi říká, že
s tebou je to jako dřív, z bláta do louže!
R: Znám chvíle, kdy mi kluci schází.
Ale bez nich je mi líp, více zářím.
Ve svých snech mám větší klid.
Znám chvíle, kdy mi kluci schází.
Ale bez nich je mi líp, více zářím.
Ve svých snech mám větší klid.
Vím, co říkám, bez nich je mi vážně líp!
Bez nich je mi vážně líp ….
R:
Ewa Farna ♥Lalalala♥
3. března 2011 v 15:58 | Karolka
|
◘Ticho - Cicho◘
La la la la la la laj
La la la la la la laj
Někdy se mi zdá,
že patřím do dávný doby
Chodím sem a tam
tak, jak se cítit mám
Letím za vůní květů, cítím pláč
a každou chvíli i slunce zmizí
La la la la la la laj
potichu
La la la la la la laj
si zpívám
La la la la la la laj
pro sebe
La la la la la la laj
Někdy se mi zdá,
že patřím do jiný doby
Zatím co hledám skrýš
ty dál tiše procházíš
letím za vůní květů, cítím pláč
A slunce padá a mizí
No tak
La la la la la la laj
potichu
La la la la la la laj
si zpívám
La la la la la la laj
pro sebe
La la la la la la laj
La la la la la la laj
potichu
La la la la la la laj
si zpívám
La la la la la la laj
pro sebe
La la la la la la laj
La la la la la la laj
Ewa Farna ♥Ticho♥
3. března 2011 v 15:55 | Karolka
|
◘Ticho - Cicho◘
1. Ticho láká němý chlad,
posílá ho do nálad,
do slov "Vážně tě mám ráda"
a možná i dál…
Už se pár dní snažím říct,
ticha v nás je čím dál víc
i výkřik má zvuk večernic.
R1: Ztrácím se v dálkách,
strach z prázdna teď mám.
Ty dál v davu cítíš se sám.
2. Tichu vládne němý pláč,
nečitelný je to hráč.
Štěká ten, kdo není rváč,
dnes víc ty ho znáš.
Už se pár dní snažím říct,
ticha v nás je čím dál víc
i výkřik má zvuk večernic.
R2: Ztrácím se v dálkách,
strach z prázdna teď mám.
Ty dál v davu cítíš se sám.
Chráníš svou tvář,
co já z toho mám?
Ty dál v davu cítíš se sám.
Ze střípků vět
skládáme svět.
Hlas cítím i v posledních pádech,
bere mi dech a já…
R: Ztrácím se v dálkách,
strach z prázdna teď mám.
Ty dál v davu cítíš se sám.
Chráníš svou tvář,
co já z toho mám?
Ty dál v davu cítíš se sám.
Ztrácím se v dálkách,
strach z prázdna teď mám.
Ty dál v davu cítíš se sám.
Ewa Farna ♥Klam♥
28. února 2011 v 20:59 | Karolka
|
◘Měls mě vúbec rád - Sam na sam◘
Otáčím další list
knihy, kterou musím číst
Proč málo není víc
a proč v slzách končí
loučení
dospělých
Jak máme, máme žít
kterou cestou a kam jít,
tak prázdný je ten sen
Proč se lidi trápí
závistí
každý den
Proč jsou hádky, proč ten klam
Ve svých lžích je každý sám
Když jsou sliby jen slíbené
Zůstaneš sám…
Ewa Farna ♥Kočka z rospálený střechy♥
28. února 2011 v 20:54 | Karolka
|
◘Měls mě vúbec rád - Sam na sam◘
| Tak pojď dnes se mnou bloudit po střechách. Až se tma s nocí sejde, o nic víc přece nejde. Osm ztrát se vleče v zádech každičké z nás. Pohled můj, ten děsí i strach. A kdo mě zná, ten chodí po špičkách. A kdo přede jako já, ví, devátá už na věži odbíjí. Tak pojď! R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy znám svět, ať je to peklo nebo ráj. Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy. Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já! Obdiv tvůj, ten nosím na tlapkách. Kdo mě zná, ten chodí po špičkách. A kdo přede jako já, ví, že hodina koček už odbíjí. R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy znám svět, ať je to peklo nebo ráj. Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy. Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já! | Jen já, ta kočka z rozpálený střechy znám svět, ať je to peklo nebo ráj. Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy. Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já! Rec: Pohled můj, ten děsí i strach. A kdo mě zná, ten chodí po špičkách. A kdo přede jako já, ví, devátá už na věži odbíjí. Víš proč? R: Jen já, ta kočka z rozpálený střechy znám svět, ať je to peklo nebo ráj. Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy. Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já! Jen já, ta kočka z rozpálený střechy znám svět, ať je to peklo nebo ráj. Pár vět ti šeptám a ty mlčíš strachy. Mňau, mňau - když uslyšíš, tak jsem to já! |
Ewa Farna ♥Zapadlej krám♥
28. února 2011 v 20:48 | Karolka
|
◘Měls mě vúbec rád - Sam na sam◘
| 1. Snad možná zítra já nebudu stejná, už nechci být dál obyčejná. Jsou večery delší, já dospělejší než ostatním může se zdát. Jsem kapkou v moři, co hráze boří a devátou vlnou se tváří. R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám, když svítá.... Dnes už neotvírám, ve výškách si lítám. Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.... Nejsem protiklad, co řešíš rád. Padne noc - chci ve výškách se líbat. 2. Den líně snídá, čas dál si běží, já dnešnímu ránu nevěřím. Že pro pár kouzel, svět neprobouzel.... A tak v dešti mám sama stát. R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám, když svítá.... Dnes už neotvírám, ve výškách si lítám. Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.... Nejsem protiklad, co řešíš rád. Padne noc - chci ve výškách se líbat. | Stejný stín, stejný splín, stejný smích já v sobě mám. Nejsi tím, kdo mámin klín v téhle době nehledá. Už možná zítra já nebudu stejná, snad možná zítra neobyčejná - chci se stát. R: Proč jak zapadlej krám cítit se mám ? Dnes už neotvírám, neotvírám. Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.... Nejsem protiklad, co řešíš rád. Padne noc chci ve výškách se líbat. když svítá.... Pády nespočítám, ve výškách si lítám. Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.... Nejsem protiklad, co řešíš rád. Padne noc - chci ve výškách se líbat. |
Ewičky Alba
28. února 2011 v 19:16 | Karolka
|
Něco Ewičce
 |
|
 |
|
 |
|
(mp3) |
|
 |
|
 |
|
Ewa Farna ♥Obrazová víla + text♥
27. února 2011 v 17:33 | Karolka
|
◘Virtuální◘
Poslední pohled a řeka slov se spouští
plyne hned kolem, však oči neustoupí
nezná její barvy
jen rám a strhnout zkouší
prozkoumat obsah se vážně nepokouší
Ten obraz věty nepostrádá
jen každý slyší co by rád
Obrazová víla, vlastní duši skrývá
nedává znát, jak moc je těžkej pád
Pod tou hebkou kůží, zajímavou chůzí
nepoznáš, čí je vlastně ideál!
Znát víc, než rám - obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá
znát víc, než rám - obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá!
skrývá
Poslední pohled
a válka slov se spouští
řádí tu kolem, avšak oči neustoupí
nezná její barvy, jen rám
bojovat zkouší
prozkoumat obsah se vážně nepokouší
Ten obraz věty nepostrádá
jen každý slyší co by rád
Obrazová víla, vlastní duši skrývá
nedává znát, jak moc je těžkej pád
Pod tou hebkou kůží, zajímavou chůzí
nepoznáš, čí je vlastně ideál!
Znát víc, než rám - obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá
znát víc, než rám - obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá!
skrývá
To nejsem já! Škrtí, bolí, mučí, trestá...
...představa, že znáš mě z řeky slov!
Zůstávám stejná, jako před pohledem
umírá víra, že mě poznáš rááád!!!
Obrazová víla...víla...
že mě poznáš rád...rád...
vlastní duši skrývá, skrývá...skrývá....
Obrazová víla, vlastní duši skrývá
nedává znát, jak moc je těžký pád
Pod tou hebkou kůží, zajímavou chůzí
nepoznáš, čí je vlastně ideál!
Znát víc, než rám - obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá
znát víc, než rám - obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá!
skrývá
obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá
znát víc, než rám - obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá!
skrývá...
plyne hned kolem, však oči neustoupí
nezná její barvy
jen rám a strhnout zkouší
prozkoumat obsah se vážně nepokouší
Ten obraz věty nepostrádá
jen každý slyší co by rád
Obrazová víla, vlastní duši skrývá
nedává znát, jak moc je těžkej pád
Pod tou hebkou kůží, zajímavou chůzí
nepoznáš, čí je vlastně ideál!
Znát víc, než rám - obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá
znát víc, než rám - obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá!
skrývá
Poslední pohled
a válka slov se spouští
řádí tu kolem, avšak oči neustoupí
nezná její barvy, jen rám
bojovat zkouší
prozkoumat obsah se vážně nepokouší
Ten obraz věty nepostrádá
jen každý slyší co by rád
Obrazová víla, vlastní duši skrývá
nedává znát, jak moc je těžkej pád
Pod tou hebkou kůží, zajímavou chůzí
nepoznáš, čí je vlastně ideál!
Znát víc, než rám - obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá
znát víc, než rám - obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá!
skrývá
To nejsem já! Škrtí, bolí, mučí, trestá...
...představa, že znáš mě z řeky slov!
Zůstávám stejná, jako před pohledem
umírá víra, že mě poznáš rááád!!!
Obrazová víla...víla...
že mě poznáš rád...rád...
vlastní duši skrývá, skrývá...skrývá....
Obrazová víla, vlastní duši skrývá
nedává znát, jak moc je těžký pád
Pod tou hebkou kůží, zajímavou chůzí
nepoznáš, čí je vlastně ideál!
Znát víc, než rám - obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá
znát víc, než rám - obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá!
skrývá
obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá
znát víc, než rám - obrazová víla!
znát víc, než rám - vlastní duši skrývá!
skrývá...
